Vše jsem četla, klidně pište dotazy. Hledání na stránce: ctrl. F

Červený a černý

11. srpna 2007 v 23:38 | Poppaea |  Čtenářský deník
Stendhal (Beyle, Henri)
Obsah: Julian byl syn verrièreského tesaře Sorela. Oproti svým bratrův byl málo fyzicky zdatný, a proto se soustředil hlavně na kněžské vzdělání, které mu mělo získat skvělé postavení. Zároveň bylo velkým (tajným) příznivcem Napoleona a raději by udělal kariéru v armádě, ale její význam se od napoleonské doby změnil a duchovní měli větší moc. (Právě tuto nerozhodnost symbolizují barvy červená a černá. Červená je barva francouzských uniforem, krve a vášně. Naproti tomu stojí temné oděvy kněží, jejich odříkání a nesvobody. Jeho znalost Svatého písma mu pomohla získat místo vychovatele v rodině bohatého podnikatele pana de Rênal. Zde se intimně sblížil s jeho ženou, ale jejich vztah začal být příliš nápadný, když se paní de Rênal do chlapce silně zamilovala a přestala si dávat pozor, a tak Julián odešel do kněžského semináře. Po ukončení studia získal dobré místo tajemníka markýze de la Mole. V novém domě se Julián podruhé zamiloval a to do markýzovy dcery Mathildy. Ve vztahu k ní se projevuje jeho ctižádostivost. Velmi si přál ji získat, vytyčil si cíl, ale když se do něj nakonec pyšná mladá dívka zamilovala, začal jí opovrhovat. Mathilda se přiznala svému otci o jejich vztahu a o budoucím potomkovi. Markýz chtěl mít z dcery hraběnku a ona se chtěla vdát za chuďase. I když se tak zhroutil jeho největší sen, našel Juliánovi vysněné místo v armádě a dal mu do manželství s jeho dcerou spoustu peněz. Vše překazil dopis paní de Rênal, která stále milovala Juliána, ale dala se na náboženství a cítila za povinnost informovat markýze, co způsobil Julián ve Verrières. Když se to Julián dozvěděl, vrátil se domů a pokusil se ji zabít. Za svůj čin byl odsouzen k smrti. Mohl požádat o milost a společnost byla na jeho straně, ale on ji tolik nenáviděl a opovrhoval ji. Ve své závěrečné řeči se vzbouřil před soudem a obvinil právě společnost.
Citace: "Julián vešel do nového verrièreského kostela. Všechna vysoká kostelní okna byla zastřena rudými záclonami. Octl se několik kroků za lavicí paní de Rênal. Zdálo se mu, že se vroucně modlí. Pří pohledu na ženu, která ho tolik milovala, roztřásly se mu ruce, takže nemohl svůj záměr hned provést. "Nemohu," řekl si, "tělo mi vypovídá službu."
V u chvíli ministrant, jenž přisluhoval při mši, zvonil k pozdvihování. Paní de Rênal sklonila hlavu a záhyby šálu ji na chvíli téměř úplně zakryly. Julián ji už tak dlouho nepoznával. Vystřelil po ní, ale nezasáhl ji. Vystřelil po druhé; paní de Rênal klesla na zem."
Vlastní názor: Kniha je psána velice poutavě, vykresluje společnost v období restaurace Bourbonů a ukazuje odlišná místa (vesnici, město, kněžský seminář i vysokou společnost), což děj zpestřuje.
O díle: Tento psychologický román na hranici romantismu a realismu popisuje povahu a činy Juliana Sorela. Ten, ač nevěří v boha a opovrhuje vyššími vrstvami společnosti, snaží se za každou cenu přes kněžské roucho dostat na vrchol.
Bibliografické údaje: vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze roku 1958, edice Spisy klasiků, z francouzského originálu (Le Rouge et le Noir, vydáno v Paříži 1928) přeložil Otakar Levý, doslov napsal Pavel Lebit, počet stran 516
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama