Vše jsem četla, klidně pište dotazy. Hledání na stránce: ctrl. F

Kdo chytá v žitě

25. října 2007 v 15:00 | Poppaea |  Čtenářský deník
Salinger, Jerome David
Obsah: Hlavním hrdinou a autentickým vypravěčem celého třídenního putování je Holden Caulfield. Problémový šestnáctiletý chlapec, kterého již poněkolikáté vyhodili z internátní školy. Nikdy se o nic nesnažil a vždy jen tak bezcílně bloumal. Vystačil si se svou bujnou fantazií a neustálou kritikou okolí. Ještě před začátkem prázdnin, kdy měl školu nadobro opustit, se rozhodl odejít. Štvali ho jeho spolubydlící, sport i celá škola. Vrátil se do New Yorku, ale domů se neodvážil. Ubytoval se v hotelu a potloukal se po parku. Objednal si prostitutku, která ho okradla, aniž by k něčemu došlo. Dal si rande se Sally, potom se svým přítelem, ale nikdo z nich ho nepochopil. Nakonec se proplížil domů, aby si promluvil se svou malou sestřičkou Phoebie. Ta se ho zeptala, jestli mu na někom nebo na něčem v životě opravdu záleží. On ji odpověděl, že na Alliem, což byl jeho mladší mrvý bratr. Na všem mu záleželo, až když o to přišel. Dokonce se mu trochu zastesklo i po těch nemožných spolužácích.
Citace: "Znáš tu písničku ,Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes?' No a tím bych -"
"Ale to je ,Když někoho potká někdo, jak jde žitem kdes'," odpověděla Phoebulka. "A je to básnička. Od Roberta Burnse."
"Já vám, že je to básnička od Roberta Burnse."
Ale stejně měla pravdu. Ono to je "Když někoho potká někdo, jak jde žitem kdes". Ale to jsem tehdá nevěděl.
"Já myslel, že to je ,Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes'," povídám. "Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak se spousta malejch dětí na něco hraje v takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo - jako nikdo dospělej - kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout - já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se já odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale je to jediný, co bych dělal doopravdy rád. Já vím, že to je šílenství."
Phoebulka dlouho neříkala nic. A když pak promluvila, jediný, co řekla, bylo: "Tatínek tě zabije." (kapitola 22)
Vlastní názor: Kniha se čte velmi dobře a ze začátku mi přišla i velmi zábavná. Bohužel originální způsob mluvy se za chvíli přejí a i neustálé odbočování od tématu v chlapcových myšlenkách je dosti znepokojující. Rozhodně stojí za to si knihu přečíst, protože se zabývá vždy aktuálními tématy.
O díle: Román z roku 1951patří k nejvýznamnějším dílům 20. století. Kniha je napsána v ich-formě, autor využívá časté vulgarismy, nespisovné tvary a omezenou slovní zásobu. Hlavním tématem je střetnutí ideálů dospívajícího chlapce se světem dospělých.
Bibliografické údaje: vydal ODEON, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1968, z amerického originálu The catcher in the rye (nakladatelství Hamish Hamilton, London 1955) přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, ilustroval Adolf Born, počet stran 176
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama