Vše jsem četla, klidně pište dotazy. Hledání na stránce: ctrl. F

Leden 2008

Sofiina volba

23. ledna 2008 v 18:22 | Poppaea |  Čtenářský deník
Styron, William
Obsah: Příběh vypráví Stingo, mladík z jihu spojených států, který zkouší štěstí jako spisovatel v New Yorku. Nastěhoval se do růžového paláce a seznámil se se svými sousedy Nathanem a Sofií. Sofie se mu velice líbila a postupně si ji zamiloval, její milenec Nathan měl zase obrovské kouzlo osobnosti, kterým si Stinga získal. Stali se nejlepšími přáteli. Stingo ale zjistil, že oba mají svá tajemství. Ze zázračného biologa se vyklubal bláznivý narkoman a z nádherné Sofie zase oběť fašismu. Nathan se se Sofií již poněkolikáté ve svém záchvatu rozešel, a ona šla za Stingem a vyprávěla mu svůj příběh.
Její otec byl Polský radikál, který se ve svých dílech zabýval vyhlazováním židů ještě před příchodem fašistů. Ale i přesto ho za války zabili, stejně jako Sofiina manžela, s kterým měla dvě děti. Sofie poté žila s polskými povstalci, ale jednou ji při pašování šunky chytili a zamíchali do vlaku do Osvětimi. Zde na nástupišti ji opilý doktor donutil vybrat si jedno ze svých dětí a to druhé poslat do plynu. Nakonec si ponechala chlapce, snažila se ho později zachránit, ale již ho nikdy nespatřila. Přežít v koncentračním táboře se jí podařilo díky svým schopnostem a štěstí. Stala se písařkou, dokonce se pokusila svést svého velitele, jenom aby pomohla chlapečkovi. Vše bylo zbytečné. Poté, co jí zachránili, se přestěhovala do Ameriky a začala tam nový život. Ale ani ten se nezdařil. Milovala Nathana příliš a na konci s ním během jeho záchvatu spáchala sebevraždu.
Citace: "Nathan se jednou zmínil o tom, jak se seznámili se Sophií, a vyjádřil se, a že to bylo setkání přímo "filmové". Tím chtěl říct, že se neseznámili jako většina lidí, které svede dohromady společné zázemí výchovy nebo kancelář či sousedství, ale že se jejich cesty zkřížily díly té kouzelné náhodě, které vděčí za seznámení většina romantických cizinců z hollywoodských iluzorních snů, všech těch budoucích milenců, jejichž osudy se propletou od prvého okamžiku jejich náhodného setkání. " (kapitola čtyři)
Vlastní názor: Tato kniha je opravdu úžasná, reflektuje atmosféru po válce a zabývá se mnohou problematikou, jak židovskou a válečnou, ale také rasistickou nebo psychoanalytickou. Autor postupně odkrývá minulost Sofie a děj je neustále napínavý, také díky Nathanovi, který je prostě nevypočitatelný.
O díle: Americký psychologický román z roku 1979 se zabývá vypravěčovou retrospektivou do roku 1943. Vypravěč líčí příběh autobiograficky, ale kniha obsahuje i filosofické úvahy o nacizmu a válce, dále historická fakta.
Bibliografické údaje: vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1985, z anglického originálu Sophie's Choice (Random House, New York 1979) přeložil a doslovem opatřil Radoslav Nenadál, počet stran 696

Obsazeno

20. ledna 2008 v 21:14 | Poppaea |  Čtenářský deník
Nosková, Věra
Obsah: Hlavní hrdinka Pavla odjela od svých milých příbuzných ze Slovenské Ochtiné a konečně se vydala do vysněné Prahy. Ale bylo velice složité se zde uchytit. Nemohla si najít stálé bydlení, přespávala u kamarádů a v pochybných podnájmech. Ani s prací se jí příliš nedařilo, zkoušela servírku a uklízečku. Její přátelé na tom byli poměrně lépe, protože se dokázali v nové době po roce 1968 dobře zorientovat, ale Pavla byla zásadová a raději přežívala na hranici chudoby. Trápil ji také pocit samoty, nemohla najít svou vysněnou lásku. Byla velice šťastná s Roccem, ale ten dal přednost lesbičce s bytem. Na konci knihy Pavla opět odjíždí, tentokrát na jih, protože se jí zastesklo po domově, který tak ráda opustila.
Citace: "K půlnoci obličeje zbrunátněly, přemíra pití kdekoho zmohla navzdory ruskému tréninku. Někteří chlapi si sundali saka a vyhrnuli rukávy jako při výslechu protistátního živla. Služebná kapela spustila Moskevské večery a celý sál začal nostalgicky vyřvávat oblíbenou píseň - někdo česky, jiný rusky. Směr byl udán. Ale až s Kaťušou propuklo to pravé nadšení. Gorily se rozběhly na parket, sklouzly se na lakovkách, přičaply a investovaly neurvalou sílu do kozáčka. Pár se jich se smíchem svalilo. Výchadíla ná běreg Kaťúša, ná vysókyj, ná běreg krutój, řve celý sjezdový sál. Není to pouhá písnička. Nevinná Kaťuša je už teď rudej prapor, demonstrace síly, cynické přiznání k výhodné kolaboraci." (kapitola VII)
Vlastní názor: Příběh je velice autentický a pomohl mi pochopit tehdejší poměry. Velice se mi líbila návštěva Tuzexu, což pro mě bylo doposud pouze blíže neurčené místo. Nabízí se srovnání s prvním dílem a musím přiznat, že ten se mi líbil o trochu více. Byl bohatší na prostředí a i na děj, druhý díl se skládá z menších epizodek, ale vyprávět se příliš nedá.
O díle: Román z roku 2007 navazuje na knihu Bereme, co je. Opět není ještě úplně dokončený, měl by mít ještě pokračování Víme sví- román, který zakončí trilogii.
Bibliografické údaje: vydal MozART, Praha 2007, počet stran 224

Labyrint světa a ráj srdce

13. ledna 2008 v 11:22 | Poppaea |  Čtenářský deník
Komenský, Jan Amos
Obsah: Poutník (sám autor) se rozhodoval, co by si měl vybrat za vhodné povolání (symbol smyslu celého života) a vydal se do města (světa), aby jednotlivé profese poznal. Hned na začátku se k němu přidali dva průvodci: Všezvěd Všudybud (zvědavost) a Mámení (lidská vlastnost, kdy lidé přijmou cizí názor, aniž by nad ním přemýšleli). Všezvěd mu nasadil uzdu a Mámení růžové brýle, které ale byly nakřivo, takže mohl poutník vidět svět takový, jaký ve skutečnosti byl. Procházeli spolu ulicemi a náměstími a potkávali jednotlivé stavy a zaměstnání: řemeslníci, manželé, učenci, filozofové, alchymisté, doktoři, právníci, různá náboženství, vojáci, rytíři, novináři, boháčové, rozkošníci a povýšenci. Každý z nich měl nějaké špatné vlastnosti a zlozvyky a poutníkovi se nelíbili. Poté vstoupil do hradu královny Moudrosti, kde byl obžalován z věčné nespokojenosti. Poutník nakonec utekl ze světa a dostal se domů (do svého srdce), kde konečně našel klid a spokojenost. Setkal se s Kristem a to ho proměnilo. Zasvětil se rozjímání a Bohu.
Citace: "Když sem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jímiž se zanášejí, zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se houfu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil.
Na kterouž věc mnoho a často pomýšleje a s rozumem svým pílně se radě, na tom mi se ustanovovala mysl, abych sobě takový života způsob, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil." (kapitola I: O příčinách v svět putování)
Vlastní názor: Kniha nám umožňuje lépe si představit středověkou společnost. Věty se nečtou příliš dobře, kvůli přeházenému pořádku slov a zastaralým výrazům, naštěstí jsou na konci knihy vysvětlivky. Kniha také obsahuje velké množství latinských výrazů, někdy také německých.
O díle: Alegorická skladba z roku 1623 ostře kritizuje společenské poměry ve středověkém světě. Autor zesměšňuje špatné vlastnost a vyzdvihuje ctnost, disciplínu a zbožnost.
Bibliografické údaje: vydalo Naše vojsko, nakladatelství, Praha 1958, vysvětlivkami opatřil a doslov napsal dr. Antonín Škarka, počet stran 256

The Wonderful Wizard of Oz – Čaroděj ze země Oz

6. ledna 2008 v 21:20 | Poppaea |  Čtenářský deník
Baum, Lyman Frank
Obsah: Malá holčička Dorotka bydlela se svou tetou a strýcem v opuštěné krajině Kansasu uprostřed prérie. Jednoho dne se přihnal strašlivá cyklóna a odnesla domek i s holčičkou a jejím psem Totem daleko pryč. Po dopadu na zem ji přivítala mocná čarodějnice Severu a obyvatelé Mlaskalové. Padající dům zabil zlou čarodějnici Východu a tím byli všichni Mlaskalové osvobozeni z otroctví. Dobrá čarodějka Severu poradila holčičce, že jedině velký čaroděj Oz by mohl vědět, kde je Kansas. Na cestu ji políbila na čelo, což dívku chránilo před nebezpečím a dala jí stříbrné botičky, které zbyly po mrtvé čarodějce. Po cestě do Smaragdového města, kde sídlil Oz, potkala Dorotka oživlého polního strašáka Hastroše a ten se k ní připojil, aby mu dal Veliký Oz mozek. Dále se připojil dřevorubec Plecháč, který byl celý plechový a po Ozovi chtěl srdce. Posledním spolucestujícím byl lev, který byl moc zbabělý, a proto chtěl od Oze kuráž.
Po dlouhé cestě dostali audienci u Oze, ale ten jim řekl, že jim vyhoví, jen pokud zabijí zlou čarodějnici Východu. Dorotka byla zoufalá, ale nakonec se s přáteli vydala na cestu. Zlá čarodějnice je zajala a zotročila. Pokusila se Dorotce vzít stříbrné boty, ale holčička se rozhněvala a vylila na ní vědro vody. To čarodějnici zničilo a Dorotka byla volná. Vrátila se i s ostatními k Ozovi, ale ukázalo se, že je to jenom velký podvodník, který vůbec magickou moc nemá. Spadl na zem v balóně a lidé uvěřili, že je čaroděj. Přesto dal každému, co si přál. Pro Dorotku udělal nový balón, ale při odletu se utrhlo lano a Oz odletěl bez Dorotky. Dívenka se tedy s přáteli opět vydala na cestu, tentokrát k čarodějce Jihu, která byla nejmocnější ze všech. Ta jí prozradila, že její stříbrné boty mají moc přenést ji, kam si jen bude přát. Dorotka se šťastně dostala domů, Hastroš vládl moudře Smaragdovému městu, lev se stal skutečným králem zvířat a Plecháč se vrátil k Mrkalům, aby jim vládnul.
Citace: "Já jsem Veliký Oz a jsem strašlivý," řekl rozechvělý človíček, "nebij mě, prosím tě, jenom mě nebij! Udělám pro vás všechno, co si budete přát."
Všichni na něho udiveně a zděšeně pohlédli.
"Já jsem myslela, že Oz je velká hlava," řekla Dorotka.
"A já myslel, že Oz je líbezná paní," řekl Hastroš.
"A já myslel, že Oz je hrůzostrašné zvíře," řekl Plecháč.
"A já myslel, že Oz je ohnivá koule," horlil lev.
"Kdepak, všichni jste se mýlili," řekl malý človíček skromně. "To všechno jsem dělal jen jako."
"Jenom jako!" křičela Dorotka."Copak nejsi Veliký čaroděj?"
"Ššš, tiše maličká," klidnil ji děda, "nemluv tak nahlas, nebo tě ještě někdo uslyší a byl bych ztracen. Nezapomínej, že mě tu mají za Velikého čaroděje."
"A ty jím nejsi?"
"Vůbec ne, mé dítě, jsem docela obyčejný člověk."
"Jsi něco horšího," řekl Hastroš zarmouceně, "jsi šejdíř." (z kapitoly Tajemství strašlivého Oze)
Vlastní názor: Kniha se čte velice dobře, je psána jako klasická pohádky. Čtenáři se pohádkový svět poodkrývá pouze po kouskách a o to je to zajímavější. Země je plná různých malých originálních národů, např. město a lidé z porcelánu.
O díle: Pohádkový příběh z roku 1900 byl přeložen do více jak 40 jazyků po celém světě. Kniha se dočkala divadelních, filmových a dokonce i komiksových adaptací. Někteří spekulují, jestli kniha není náhodou metaforou tehdejší americké politiky a ekonomiky.
Bibliografické údaje: vydalo nakladatelství Garamond, Praha 2005, z anglického originálu The Wonderful Wizard of Oz přeložila Monika Vosková, jazyková komentář napsala Ludmila Křížová počet stran 308