Vše jsem četla, klidně pište dotazy. Hledání na stránce: ctrl. F

Říjen 2008

Claudius bůh a jeho žena Messalina

11. října 2008 v 23:03 | Poppaea |  Čtenářský deník
Graves, Robert

Obsah: Kniha začíná v době, kdy se Claudius dostal náhodou k vládě nad Římským impériem. Důležitou postavou byl Herodes Agrippa, židovský král a Claudiův přítel, který ho vlastně na trůn dosadil. Další, kdo ho podporoval, byla jeho mladá žena Messalina. V politickém životě se velice angažovala a pomáhala svému muži s mnohými povinnostmi. On ji velice miloval, porodila mu syna Britanika a dceru Octavii. Claudius nechal kompletně přebudovat přístav v Ostii, který byl klíčový pro římské obyvatele, neboť zde kotvily lodě přivážející obilí. Také nechal postavit velký akvadukt, který zásobil město vodou. Jeho největší zásluhou bylo dobití Británie, z které udělal další římskou kolonii.
Velkou ránu Claudiovy zasadil jeho přítel Agrippa, který se vrátil do svého království a plánoval povstání proti nadvládě Říma. Byl ale potlačen. Také Messalina nebyla tak oddaná, jak se zdálo. Celá léta císaře podváděla a prováděla skandální věci. Bylo to veřejné tajemství a všichni si mysleli, že jí to císař prostě dovolil. Proto se nikdo neodvážil cokoliv namítat. Messalininy protivníci skončili všichni mrtví. Ale Claudius své ženě věřil a o to větší to pro něj byla rána, když zjistil pravdu. Jeho rádce ji nechal zabít, ale Claudius se nepoučila opět se oženil. Tentokrát si vzal svou neteř Agrippinu, která již měla z minulého manželství syna. Byla velice chytrá a podařilo se jí vládnou přes svého muže. Prosadila nástupnictví svého syna před Britanikem a nakonec Claudia zabila. Agripinin syn se stal císařem pod jménem Nero a po pár letech svou matku zavraždil.

Citace: "Nejvíc mě trápilo pomyšlení, snad jste si domysleli, že můj malý Britannicus a Octavia možná nejsou mé děti. Octavia určitě nebyla má, o tom jsem přesvědčen. Ani trochu se nepodobala nikomu z claudiánské větve rodu. Stokrát jsem se na ni díval, až jsem pochopil, kdo je jejím otcem - velitel Caligulovy germánské stráže. Vzpomněl jsem si, že rok po amnestii něco provedl, přišel o místo a nakonec klesl tak hluboko, že se z něho stal gladiátor; když ho síťař v aréně odzbrojil a stál nad ním s napřaženým trojzubcem, Messalina prosila o jeho život, úpěnlivě se za toho mizeru přimlouvala, přestože všichni diváci řvali a hučeli a ukazovali palcem k zemi. Daroval jsem mu život, ježto tvrdila, že se rozstůně, když jí nevyhovím. To bylo krátce před tím, než se Octavia narodila. Ale o pár měsíců později se znovu utkal s týmž protivníkem a ten s ním udělal krátký proces.
Britannicus byl pravý Claudiovec a ušlechtilý chlapec, ale neodbytně se mi vtírala myšlenka, že se až příliš podobanému bratru Germanikovi. Bylo by to možné, aby jeho otcem byl Caligila?" (kapitola 30)

Vlastní názor: Na rozdíl od prvního dílu se Claudius dostal k moci a mohl tak vylíčit, jaké měl potíže při spravování říše. Až příliš mnoho stránek se opět věnovalo válečným tažením, což mě nudilo, i když dobití Británie je důležitá historická událost, o které se píše v učebnicích.

O díle: Tento historický román navazuje na první díl Já, Claudius a vyšel ve stejném roce (1934).

Bibliografické údaje: vydalo BB/art s.r.o., Praha 2006, z anglického originálu Claudius The God and his Wife Messalina přeložila a doslov napsala Alena Jindrová-Špilarová, počet stran 472




Já, Claudius

4. října 2008 v 11:37 | Poppaea |  Čtenářský deník
Graves, Robert
Obsah: Životní příběh Claudia začíná už za vlády jeho nevlastního dědečka Augusta. Claudius byl členem vládnoucího rodu císařů, ale již od malinka to neměl jednoduché. Narodil se v Lugdunu a nejspíš zdejší nepříznivé klima způsobilo, že nebyl úplně vyvinutý, koktal a přeříkával se. Jeho matka i zbytek rodiny ho zavrhla a nepřiznala mu žádné úřady ani pocty, které měli i mladší členové rodiny. Uchýlil se tedy k psaní historických spisů, což bylo velice dobré rozhodnutí. Ostatní členové rodiny, kteří se měli stát dědici po Augustovi, postupně umírali. Měla je na svědomí Augustova manželka a Claudiova babička Livia. Byla velice nemilosrdná a prakticky vládla celé zemi místo Augusta. Podařilo se jí protlačit svého syna z prvního manželství Tiberia a ten se stal císařem po Augustovi. Z Tiberia se vyklubal tyran, vzepřel se Livii a po její smrti si dělal co chtěl. Oblíbil si zvráceného chlapce Caligulu a udělal jej svým nástupcem. Když Tiberius pomalu umíral, Caligula ho zadusil a sám začal svou hrůzovládu. Utratil všechny peníze a začal soudit bohaté občany za vlastizradu a bral si jejich majetek. Svého koně prohlásil za senátora, z paláce udělal nevěstinec a ze svých sester prostitutky. Claudiuse úplně ožebračil a udělal z něj šaška. Také mu našel novou manželku, Messalinu. Nakonec bylo připraveno spiknutí proti císařovi. Caligula byl zavražděn a v následujícím zmatku byl Claudius prohlášen za jeho nástupce, i když sám pevně věřil v republiku.

Citace: "Takový a makový atd. (teď vás ještě nemíním zatěžovat všemi svými tituly), jemuž kdysi - a není tomu tak dávno - přátelé, příbuzní a druhové říkali "Claudius Hlupák" nebo "Ten Claudius" nebo "Claudius Koktavý" nebo "Clau-Clau-Clau-dius" nebo při nejlepším "strýček Claudius", chystám se teď vypsat tu divnou historii svého života. Začnu nejranějším dětstvím a budu pokračovat rok za rokem, až dojdu k tomu osudovému obratu zhruba před osmi lety, kdy jsem se ve věku jedenapadesáti let octl z ničeho nic v té "zlaté síti" (snad to mohu tak nazvat), z niž jsem se už nevymotal." (kapitola 1)

Vlastní názor: Byla jsem hodně zmatená z příbuzenských vztahů v Claudiově rodině. V knize je naštěstí jejich rodokmen. Claudiův pohled na vlastní rodinu je silně subjektivní, dělí své příbuzné na tzv. dobrá a špatná jablka. Moc mě nebavily dlouhé pasáže o vojenských taženích v Germánii, naopak jiné části knihy byly velice napínavé, až detektivní (záhadné strašení v Germaniově domě, které způsobilo jeho smrt).

O díle: Tento historický román z roku 1934 je vyprávěn v první osobě z pohledu Claudia. Vystupují v něm skutečné historické postavy a děj odpovídá zachovalým historickým spisům z té doby. Děj je zakončen prohlášením Claudia za císaře. Na tuto knihu navazuje druhý díl, Claudius bůh a jeho žena Messalina.

Bibliografické údaje: vydalo nakladatelství GAUDIUM, Praha 1994, z anglického originálu I, Claudius (nakladatelství Penguin Books, Harmondsworth, Middlesex 1958) přeložila Alena Jindrová-Špilarová, počet stran 432