Vše jsem četla, klidně pište dotazy. Hledání na stránce: ctrl. F

Srpen 2009

Die Verwandlung - Proměna

23. srpna 2009 v 12:49 | Poppaea |  Čtenářský deník
Obsah: Hlavním hrdinou je Řehoř Samsa, který byl obchodním cestujícím a živil své rodiče a sestru. Jednoho dne se probudil a byl proměněn v hmyz. Ten den měl jít do práce, proto se mu rodina dobývala do pokoje, aby už vyrazil a stihl vlak. Ale Řehoř nemohl vstát a mluvil podivným hlasem. Proto se jeho otec rozhodl zavolat zámečníka a doktora. Přišel také pan prokurátor, aby zjistil, kde je jeho zaměstnanec. Řehořovi se podařilo otočit klíčem, ale když ho rodina viděla, vyděsila se. Řehoř se ovšem cítil naprosto normálně, snažil se je uklidnit, ale jeho řeč se zhoršila a nikdo nic nerozuměl. Prokurátor utekl, zámečník a doktor byli odvoláni a rodina zavřela svého syna do pokoje. Sestra mu nosila jídlo a uklízela mu v pokoji, ale jinak se o něj nikdo nezajímal. Řehoř se styděl, že si nyní musí rodiče vydělávat podřadnou prací, chtěl jim pomoct, ale oni ho brali jako hloupý hmyz, který jim nerozumí. Když jednou Řehoř vylezl a zahlédli ho nájemníci, rozhodla se rodina, že musí zemřít. Řehoř měl na sobě zranění poté, co po něm otec hodil jablko. Také byl celkově oslabený, protože mnoho nejedl. Proto té noci zemřel a celé rodině se velice ulevilo.
Citace: "Manželé Samsovi se vztyčili v manželské posteli, a než si vůbec uvědomili, co jim hlásí, měli co dělat, aby se vzpamatovali z leknutí, jež jim posluhovačka způsobila. Pak ale pan a paní Samsovi honem vylezli každý svou stranou postele ven, pan Samsa si přehodil přes ramena přikrývku, paní Samsová vyšla jen v noční košili; takto vstoupili do Řehořova pokoje. Mezitím se otevřely i dveře obývacího pokoje, kde od té doby, co se přistěhovali páni nájemníci, spávala Markétka; byla úplně oblečená, jako kdyby vůbec nespala. "Mrtev?" řekla paní Samsová a tázavě se podívala na posluhovačku, ačkoliv se přece sama mohla o všem přesvědčit, ba dokonce to mohla poznat i bez přesvědčování. "To si myslím," řekla posluhovačka a na důkaz postrčila Řehořovu mrtvolu ještě pěkný kus stranou. Paní Samsová udělala pohyb, jako by chtěla koště zadržet, ale neučinila to. "Nuže," řekl pan Samsa, "teď můžeme poděkovat Pánubohu." (část III, strana 141)
Vlastní názor: Kniha je zvláštní tím, že se vůbec nezabývá důvodem proměny. Že je Řehoř hmyz, je dáno hned v první větě, on sám se tak ale nevidí. Popisuje sice své nožičky a krovky, ale nikdy se nezmíní, že se proměnil. Stále cítí a myslí jako člověk a také nevidí problém v tom, jít do práce, i když mu není zrovna nejlépe. Řehoř vůbec nemyslí na to, že už to bude navždy, doufá ve zlepšení situace. Naopak rodina vidí pouze jeho vzhled a chová se k němu s odporem.
O díle: Proměna je povídka z roku 1915 a patří k nejvýznamnějším Kafkovým dílům. Její interpretace není úplně jednoznačná.
Bibliografické údaje: vydalo nakladatelství Garamond, 2002, z německého originálu Die Verwandlung přeložil Vladimír Kafka, počet stran 152




Harry Potter a Kámen mudrců

8. srpna 2009 v 16:20 | Poppaea |  Čtenářský deník
Rowlingová, Joanne K.
Obsah: Hlavním hrdinou je sirotek Harry Potter. Jeho rodiče zemřeli, když byl ještě malým chlapcem. Byl vychován rodinou své tety Dursleyové. Harry nebyl v rodině milovaný, a proto byl velmi rád, když se dozvěděl, že je čarodějem. Byl poslán do čarodějné školy v Bradavicích a našel si přátele Rona a Hermionu. Harrymu se v tomto prostředí velmi líbilo a byl velmi slavný a oblíbený, protože jako dítě jako jediný přežil útok černokněžníka Voldemorta.
Harry měl podezření, že se v Bradavicích skrývá něco moc cenného a někdo z učitelů o to usiluje. Nejpodivnější byl učitel lektvarů Snape. Harryho průvodce Hagrid se prořekl a přátelé zjistili, že se v Bradavicích skrývá kámen mudrců, který dokáže oživovat. Ovšem namísto Snapa byl nakonec špehem nenápadný učitel černé magie Quirrell. Pomáhal Voldemortovi opět získat dřívější moc pomocí kamene. Harrymu se podařilo tomu zabránit.
Citace: "Otočil vozík se svým kufrem a podíval se na přepážku. Vypadal velice důkladně.
Vykročil směrem k ní. Cestou do něho vráželi lidé, kteří mířili na nástupiště číslo devět a deset. Harry přidal do kroku. V příštím okamžiku už musel narazit do turniketu a vykoledovat si pořádný malér - naklonil se nad vozík a to už běžel klusem - přepážka byla blíž a blíž - věděl, že nedokáže zastavit - vozík ho vůbec neposlouchal - k přepážce už zbýval jediný krok zavřel oči a připravil se na náraz -
Do ničeho však nenarazil... utíkal pořád dál... a potom otevřel oči.
U nástupiště plného lidí stála zářivě červená parní lokomotiva. Zepředu na ní bylo veliké označení Spěšný vlak do Bradavic, odjezd v 11 hodin. Harry se ohlédl a tam, kde předtím byl jízdenkový turniket, uviděl tepanou železnou bránu s nápisem Nástupiště devět a tři čtvrtě. Dokázal to!" (Kapitola šestá, Nástupiště devět a tři čtvrtě)
Vlastní názor: Kniha se čte jedním dechem, děj je napínavý a prostředí knihy je do nejmenšího detailu propracované.
O díle: Kniha z roku 1997 vypráví s smyšleném čarodějném světě, který ovšem nevylučuje náš moderní svět. Kniha byla roku 2001 zfilmována.
Bibliografické údaje: vydalo nakladatelství Albatros, Praha 2002, z anglického originálu Harry Potter an the Philosopher's Stone (nakladatelství Bloomsbury, Londýn 1997) přeložil Vladimír Medek, ilustrovala Galina Miklínová, počet stran 288




Egypťan Sinuhet

8. srpna 2009 v 16:01 | Poppaea |  Čtenářský deník
Waltari, Mika
Obsah: Sinuhet připlul jako novorozenec v proutěném košíčku po Nilu. Ujal se ho starý lékař chudých jménem Senmut se svou ženou Kipou. Vychoval jej a neučil ho svému povolání. Dokonce se mu podařilo dostat Sinuheta na učení do proslulého Domu života. Sinuhet byl se svým učitelem přítomen smrti faraóna a seznámil se tak s jeho následovníkem Amenhotepem, který trpěl tzv. svatou nemocí a měl časté záchvaty. Sinuhetův přítel Haremheb se v paláci zamiloval do faraonóvy sestra Bekatamon.
Po dokončení školy si Sinuhet otevřel vlastní ordinaci a podařilo se mu zbohatnout. Pořídil si jednookého otroka Kaptaha, který se stal jeho věrným služebníkem a přítelem. Sinuhet ale o vše přišel kvůli své lásce Nefernefernefer, která jej vydírala a postupně obrala. Nešťastný Sinuhet pohřbil své rodiče a utekl s Kaptahem do Sýrie. Zde se setkal s králem Amorejské země Azirem. Ten se zamiloval do Sinuhetovy otrokyně a získal ji darem. Zavázal se mu tím. V Sýrii se Sinuhet také potkal se svým přítelem Haremhebem, který zde vedl válku proti Chabirům. Sinuhet procestoval zemi Mitann a sbíral lékařské moudrosti. V Babylónu zachránil záhadnou dívku Mineu, která se měla stát manželkou zdejšího krále, ale své panenství drsně bránila. Sinuhet ji vzal s sebou na cesty a dopravil ji na Krétu, odkud byla odvlečena. Byla to tanečnice s býky, která byla zasvěcena krétskému bohu. V rámci rituálu byla vpuštěna do bludiště, ze kterého se nikdo nikdy nevrátil. Sinuhet se do ni zamiloval, a proto se vydal za ni. Zjisti, že bludiště je útočištěm nestvůry, která ovšem zemřela. A aby se to lid nedozvěděl, vraždil kněz zasvěcené místo ni. Sinuhet našel Mineu již mrtvou, vrátil se do Egypta a stal se lékařem chudých.
Kaptah se ukázal být dobrým podnikatelem a staral se o Sinuhetův majetek. Ze svých peněz si pořídil krčmu a Sinuhet se zamiloval do zdejší hospodské Merit. Mezitím ho ale faraon odvolal do Města nebeských výšin, aby se stal jeho osobním lékařem. Faraón trpěl stále záchvaty a vůbec měl šílené nápady. Jeho rádce Aj se snažil potlačit moc Amonových kněžích, a proto vymyslel nového a jediného boha Atona. Faraón věřil, že si jsou všichni lidé před tímto bohem rovni a stvořil pro něj toto město. Haremheb přijel také do města, aby požádal faraóna o vojenskou podporu proti králi Aziru, který zradil Egypt. Sinuhet byl vyslán, aby sjednal mír, protože nový bůh zakazoval válčit. Tím byla válka oddálena, ale stále hrozilo nebezpečí od Aziru i od Chetitů. V Egyptě došlo k velkému povstání zastánců Amona proti zastáncům Atona. Sinuhet o vše přišel, Merit byla zabita a stejně chlapec, o kterého se starala a o kterém se poté Sinuhet dozvěděl, že to byl jejich syn. Merit mu to nechtěla říci, protože Sinuhet ji prozradil, že sám má v sobě krev faraónů, jejich syn ji měl tedy také a byl jediným mužským následníkem trůnu. Amenhotep byl zabit Sinuhetem pro dobro Egypta. Byl zaveden opět Amon a začala válka s Chetiti. Haremheb se dohodl s Aj o rozdělení moci. Aj tedy usedl na trůn a Haremheb se vydal do války. Za to dostal od Aje ruku jeho vysněné princezny Bekatamon. Ta jej ale nenáviděla, štvána Amenhotepovou zatrpklou ženou Nefertiti. Na konec se stal Haremheb novým faraónem a založil novou dynastii.
Citace: "Zabíjení není k ničemu, nyní jsem to pochopil, a zabíjením se nic nezíská, neboť nůž vniká slepě do nivíka i do nevinného. Ne, Sinuhete, zapomneň na má slova a odppusť mi mou špatnost, neboť vrazí-li člověk nůž do člověka, vrází jej do svého bratra, a snad my chudí a otroci to ve svém srdci chápeme, a proto nedovedeme zabíjet. Proto snad také nakonec zvítězíme my, a nikoli ti, kteří nás zabíjejí, nýbž oni zmizí a zajdou ve svém zabíjení. Sinuhete, bratře můj, snad přijde den, kdy člověk spatří v člověku svého bratra a nebudo ho zabíjet. Budiž až do té doby můj pláč dědictvím, jež zanechám svým bratřím, až mne již dávno nebude. Kéž se vplíží pláč Metiův, pláč čističe ryb, do snů chudých a otroků, až mne již dávno nebude! Kéž můj pláč vzlyká věčně v rachotu mlýnských kamenů, tak aby každý, kdo uslyší můj pláč ve svém srdci, hledal svého bratra kolem sebe!" (Kniha třinácká- Království Atonovo na zemi, kapitola VI)
Vlastní názor: Autorovi se podařilo výborně spojit historii s poutavým dějem. Často se zde vyskytují zastaralé výrazy, přesto je čte text dobře.
O díle: Tento historický román byl napsán v roce 1945. Skládá se z 15 knih, obsahuje vysvětlivky a také přehled historických dynastií v Egyptě. V příběhu vystupují skutečné historické postavy 14. stol př. n l. a kniha se zakládá na historických faktech. Nalezneme zde ovšem velké množství postav fiktivních. Kniha má zároveň odkazovat na dobu, ve které autor žil.
Bibliografické údaje: vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1989, z finského originálu Sinuhe egyptiläinen (nakladatelství Werner Söderström OY, Helsinky 1945) přeložila a vysvětlivkami opatřila Marta Hellmuthová, počet stran 832